2014
Tříkrálová sbírka 4. 1.
Při Tříkrálové sbírce pod záštitou Charity ČR koledníci v Kameničkách vykoledovali 18 820 Kč, na Filipově 3 870 Kč a v Ovčíně 3 290 Kč. Nejen my, ale i Charita děkuje všem koledníků, jejich doprovodům a vám všem, kteří jste do kasičky přispěli.
Výprava do Jihlavy 8.2.
Ráno jsme se dopravili autobusem na hlinecké nádraží, odkud jsme dále cestovali vlakem do Jihlavy s přestupem v Havlíčkově Brodě. Na nádraží už na nás čekala naše kamarádka, která nám dělala průvodkyni. Naše první kroky v krajském městě Vysočiny směřovaly do lezeckého centra. Po instruktáži jsme se pustili do lezení, nejdříve na lehčích, později po trasách s větší obtížností. Na konci desetimetrové stěny měli skauti připravenou odměnu v podobě dalšího dílu skautské stezky. Po obědě, opékaných špekáčcích, jsme se vydali na prohlídku jihlavského pivovaru. Zakončením celé výpravy byla návštěva Laser game.
Den sesterství 14 - 15.2.
Výprava do bazénu 1.-2.3.
Tradiční výprava do bazénu a hlinecké skautské klubovny byla tentokrát motivována příběhem 20 000 mil pod mořem. Kapitán Nemo nás všechny zajal ve své ponorce, ze které nebylo úniku. Plněním úkolů během dne se nám nakonec podařilo sehnat správné klíče, z ponorky uprchnout a dostat se zpět na pevnou zem. Večer nechyběli naše oblíbené hry jako Pepíčku pípni, Romeo a Julie a další. V neděli ráno nás čekala mše svatá a poté už jen odjezd domů.
Misijní koláč 5.4.
Okresní závody světlušek a vlčat 25.5.
Jarní měsíce byly pro naše skautské středisko zejména ve znamení závodů. Světlušky a vlčata měli příležitost porovnat své znalosti a dovednosti s ostatními skautskými družinami z okresu Chrudim a Pardubického kraje. Okresní kolo závodů probíhalo na závodišti v Pardubicích. Všichni účastníci se pomyslně přesunuli do roku 2042 na vesmírnou loď Archa, se kterou se vydali objevovat novou planetu. Cestou je čekaly mnohé disciplíny v podobě zdravovědy, logického myšlení, poznávání přírodnin, řešení dopravních situací a mnohé další. Za naše skautské středisko závodily dvě družiny světlušek Berušky a Opičky, které obsadily 1. a 2. místo a jedna družina vlčat oceněná také 1. místem. Těmito výbornými výsledky si všechny naše družiny zajistili postup do krajského kola.
Krajské závody světlušek a vlčat 7.6. - 9.6.
Krajské kolo závodů světlušek a vlčat se konalo v prvním červnovém víkendu v Semíně u Přelouče. Světlušky ze družiny Berušek a Opiček zde závodily jako jedna společná družina a vybojovaly krásné 5. místo. Vlčata se umístila na 8. místě. Kromě závodění měly děti možnost setkat se s ostatními skautskými bratříčky a sestřičkami, zahrát si společně doprovodné hry a vykoupat se v místním rybníce:-)
Skautský tábor 7. 7. - 19.7.
Skautský rok jsme již tradičně zakončili na společném táboře nad Lhotami. Do tee-pek se nás letos na 13 dní nastěhovalo celkem 46. Po zvelebení našich obydlí a tábořiště se nad táborem ozvaly rány a velký křik. Zjistili jsme, že se porouchal stroj času a naší snahou bylo, najít všechny jeho součásti a seřadit dějiny opět správně za sebou.
Prošli jsme obdobím pravěku, kde bylo nutné vydat se na lov mamuta, abychom měli co jíst. Ve starověkém Egyptě pro nás byla důležitá výroba papyru. Dále jsem navštívili antický Řím, středověk, ve kterém jsme si vyzkoušeli, jak zdatní jsme rytíři. Následovalo objevení Ameriky na vlastnoručně vyrobeném voru.
V období renesance jsem obdivovali výtvarné (land artové) umění světlušek a vlčat. Skauti a skautky si připravili novodobé pojetí Shakespearova díla Romeo a Julie. Tvrdé probuzení zahájilo éru otroctví. Z afrického otročího tržiště jsme se dopravili na americké plantáže, kde otroci i po práci měli dostatek sil se proti otrokářům vzbouřit a vyhlásit rovnoprávnost. Čekalo nás i období II. světové války a 11. září 2001, kde jsem vyzkoušeli naše zdravotnické dovednosti. Ke konci tábora nám byla ohlášena blížící se apokalypsa. Všichni jsme se rozloučili a čekali ve svých úkrytech, co přijde dál. Radost z přežití po tsunami jsem velkolepě oslavili. Následující den se psal rok 2014 a my se ocitli na fotbalovém mistrovství světa.
Během tábora jsme navštívili výstavu knihy a Zelenou horu ve Žďáru nad Sázavou. Změřili jsme síly dětí i vedoucích při běhu táborového maratonu, vyráběli jsme kofoláčky a jiné výrobky, plnili skautské stezky, ti odvážnější i různé skautské výzvy a užili si dva táborové ohně.
Přestože nás čekal průchod dějinami, tak stovky let utekly velmi rychle a tábor dospěl ke svému konci. Ovšem další skautské dějiny našeho střediska začneme psát už od 6. září na všech družinových schůzkách a výpravách.
Úvodní oddílovky 6. a 7. oddílu 6.9.
Okresní setkání vlčat a světlušek 13.9.
13.9 se světlušky a vlčata zúčastnili akce setkání světlušek a vlčat, která se konala v Šiškovicích. Nejdříve jsme jeli vlakem do Chrudimi. Zde jsme ještě měli chvilku času, kterou jsme využili k hraní her. Pak jsme nasedli na autobus, který nás zavezl do Licibořic. Z této vesnice jsme se pešky vydali do skautské klubovny u Šiškovic. Když jsme dorazili na místo, všichni jsme se uvítali a na zahájení jsme utvořili kruh a všechny skupinky zakřičely svůj pokřik. Pak mohl začít dopolední program. Jednotlivé družinky se rozmístili po stanovištích, kde si připravily své předem připravené aktivity. Rozdělilo se to na 2 etapy. V 1. etapě jedna část družin byla na svých stanovištích a své hry představovala té druhé polovině. Po chvíli se role obrátily. Po skončení dopoledního programu následovala pauza, ve které jsme si mohli opéct buřta. Pak následoval odpolední program. Hrála se velká bojová hra. Byla na téma rychlé Šípy. Všichni byli rozděleni do 2 skupin - Rychlé Šípy a Vonty. Každá skupina si na své území musela rozmístit znaky. Každý hráč měl za kalhotami zastrčený provázek, který představoval jeho život. Cílem hry bylo proniknout na nepřátelské území, zjistil, kde se ukrývají znaky a namalovat je na papír. Museli si ale dávat pozor na svůj život, protože když jim někdo vytáhl provázek, hráč ztratil život a musel se jít oživit. Ve hře se také pohyboval Široko. Děti ho mohly honit, když ho chytili, tak jim musel odevzdat lístek. Po skončení hry jsme se všichni sešli u slavnostního ohně a zde se vyhodnotily výsledky hry a každý mohl říct svůj názor na hru. Také jsme zpívali s kytarou. Po ukončení jsme se vydali zpátky do Licibořic, kde na nás čekali rodiče a odvezli nás domů.
Puťák skautů a skautek 4.-5.10.
Krásné slunečně zamlžené prvoříjnové-sobotní ráno nás ještě více natěšilo na putování, které jsme měli v nadcházejícím víkendu absolvovat. Vyrazili jsme z Kameniček kolem 9hodiny a řidičům míjejících aut div nevypadly oči z našeho podivného útvaru. Nebylo nás moc, ale málo také ne.
Cestou do Vortovského vrchu jsme zahájili první hodinovou etapou, která nesla název Etapa vzájemné pomoci. Během ní jsme nesli po celou hodinu batoh našemu kamarádovi. Cestou následovalo ještě mnoho etap jako např. Etapa galance, oběda, ticha, mužské a ženské štědrosti, nových jmen a další. Měli jsme štěstí, protože Etapa tmy vyšla na výstup jednoho z vrcholů Žďárských Vrchů- Tisůvka (800,3 m). Myslím, že málo z vás může říci, že vyšel k Tisůvce poslepu.
Z Tisůvky, kde nás překvapila cyklistická kolonie, jsme se stočili k červené značce a té jsme se drželi až na další vrchol Žákova Hora (809,8 m). Zde nám bylo objasněno, proč kopec nese zrovna toto jméno a pokračovali jsme k lovecké chatě Eleonorka.
Naše záda a nohy už se začaly ozývat a tak jsme uvítali spaní uvnitř chaty, kde v blízkosti stála prostorná kadibudka a osvěžující studánku. Kluci připravili dřevo na oheň a holky uvařili večeři. Nezapomněli jsme udělat pořádnou atmosféru svíčkami a hořícím krbem.
Po večeři jsme si kvapem vzali šátky a spěchali za vedoucí, která nás vedla neznámo kam. Na místě u asi kilometr vzdálené Stříbrné studánky jsme si se zavázanýma očima poslechli, jak to bylo s Velkopátečním pokladem ve studánce a část pokladu jsme také každý získal. Na to co jsme získali se, ale musíte zeptat účastníků puťáku. Po slepém příchodu na chatu jsme konečně využili naši zbytečnou věc, kterou jsme si měli na puťák dotáhnout.
Ráno po snídani jsme uklidili chatu, oblékli se do nedělního a vyrazili na mši do nedalekého Herálce. Na mši jsme se opravdu snažili poslouchat, ale únava a zima šly proti nám. Proto už ke konci každý z nás snil o nějakém pěkném kopečku, abychom se zahřáli. Domu jsme dorazili v neděli kolem 14h unavení ale šťastní.
Drakiáda 12.10.
Za 10minut dvě už stálo teepko na kopci Hrobka a davy rodičů, prarodičů a dětí se po nedělních obědech hrnuly nahoru, aby zabrali co nejlepší místo pro svého draka. V letošní Drakiádě jste mohli soutěžit ve dvou kategoriích – Nejhezčí vlastnoručně vyrobený a nejlépe létající drak. I když to zezačátku vypadalo, že vítr bude muset být vyvolán leda kvalitním šamanským tance, o půl třetí už vlála většina draků. Na nostalgický pohled z Ladových knížek se přicházeli dívat kolemjdoucí i jedoucí. Soutěž vyvrcholila v předávání praktických skautských cen.
Nejhezčí vlastnoručně vyrobený drak:
1. místo – rodina Pavlíčkova
2. místo – Péťa Sadílek
3. místo – Eliška Mudrochová
Nejlépe létající drak:
1. místo – Barunka Krejčí
2. místo – Jindra a Mareček Sádovští
3. místo – rodina Balkova
Na místě jsme také mohli ochutnat občerstvení, které pro nás bylo připraveno (a bylo výborné!) nebo si koupit výrobky na podporu naší adoptovanou zambijskou holčičky Peggy. Moc děkujeme všem sponzorům (Lom Matula, Tatra mléko i Obec Jeníkov) za podporu! I díky vám se akce opravdu vydařila. Po vyhlášení už se všichni kvapem ubírali domů, aby neprošvihli zahájení Velké Pardubické.